PyCon CZ 2019 – Pátek

V polovině června se v Ostravě konal již 5. ročník české varianty konference PyCon. Po loňské přestávce jsem se jej rozhodl navštívit znovu, a tak jsem v pátek brzy ráno vyrazil z Brna a po prospané cestě v pořádku dorazil na místo konání.

Konference se letos konala v konferenčním centru Hlubina, bývalém komplexu uhelného dolu obklopeného bývalými ocelárnami. Toto místo má velmi osobitou atmosféru, která nebyla při druhé návštěvě¹ o nic slabší.

Dopoledne

Po vystaní fronty na registraci a probrání se konferenčními dárečky² jsem se plný zvědavosti usadil na první přednášku, která se měla týkat využití lenosti v praxi. Záhy jsem ovšem zjistil, že co jsem brzkým vstáváním ušetřil za hotel, bude nutné zaplatit pozorností – poklimbávat jsem začal téměř okamžitě. Bohužel ani přednášející, zabíhajíc do detailů finančnictví více, než jsem byl schopen zpracovávat, mě příliš nemotivoval k setrvání na místě. Při první vhodnější příležitosti jsem tedy místnost opět opustil a vydal se hledat nejdůležitější místo na celé konferenci³ – stánek s kávou.

V tomto ohledu lze organizátory jen pochválit. Baristé se dle mého odhadu celou konferenci nezastavili, ale fronta nikdy nepřerostla únosnou mez, a kvalita kávy byla na velmi vysoké úrovni. První malý kalíšek espressa mě svojí silou zcela probudil, a já se tak po chvíli toulání se po hale a propagačních stáncích mohl na další přednášku dostavit v o něco lepším stavu.

Mindful Learning

Přednáška Mindful Learning byla v jádru o zefektivňovaní procesu učení. Podle Anastázie Sedlákové je potřeba si na učení zejména vyhradit čas, vyčistit si hlavu a věnovat se mu naplno. Různé výukové soutěže a hry pak mohou sloužit jako další motivace studentů. Z pohledu učitele se jí pak příliš neosvědčily domácí úkoly, na které si po skončení kurzu většina dospělých studentů už prostě nenajde čas.

Obsah přednášky poměrně odpovídal mým skromným učitelským zkušenostem⁴, a rozhodně mě obohatil o nové nápady pro vedení výuky. Tajně doufám, že je do svého příštího pokusu o výuku nezapomenu 🙂.

I teach, therefore I learn

Navazující přednáška byla opět o výuce, ale tentokrát spíže motivační, než praktická. Juha-Matti Santala překvapil hned na začátku svým hlasem, kdy jsem měl prvních deset minut pocit, že právě uběhl maraton a přednáší z posledních sil. Nicméně se ukázalo, že co jsem považoval za dýchavičnost, je nejen normální hlas, ale že jím přednášející vládne s neobyčejnou grácií. Neměl jsem tak celou dobu sebemenší problém s pozorností, a na konci byl plný nadšení a nápadů, které by se daly podniknout.

Juha-Matti mluvil o svých zkušenostech s učením a o tom, jak jej učení obohatilo. Zmiňoval nutnost jednoduché komunikace (vysvětlete svoji práci 5-tiletému dítěti). Mluvil také o hlubokém porozumění tématu, ke kterému by se nikdy nedostal, kdyby se studenti neptali. Zejména ale zmiňoval tu sdílenou radost z tvoření, kvůli které si velká část programátorské populace volí svoji kariéru, a kterou pokaždé znovu prožívá se svými studenty při jejich počátečních objevech.

Tato přednáška byla jednou z mých nejoblíbenějších za celý den. Odnášel jsem si z ní několik nápadů, a především přesvědčení, že chci opět něco zorganizovat pro ostatní technické nadšence, a pravděpodobně učinit další pokus o učení programování pro začátečníky.

Inheriting code, and I do not mean classes

Po obědové pauze, kterou jsem z většiny strávil spánkem na plážovém lehátku před konferenční budovou, jsem se občerstven dostavil na povídání o správě cizího kódu. Flavio Percoco prezentoval svoji strategii pro co nejrychlejší a nejméně bolestivý způsob, jakým se s kódem seznámit, upravit jej, a nezbláznit se přitom z toho. Celý proces byl prezentován jako série zásad, které se v podobných situacích osvědčily. Mezi zásadami byly jak položky, které bych očekával u jakéhokoliv refaktoringu (Všechny testy musí projít. Žádné výjimky.), tak méně očividné (Pokud testy neexistují, nejdříve je napište – tak, aby stávající kód prošel beze změny.).

Je obtížné nějak stručně shrnout obsah tohoto povídání, aniž bych jej zde celé přepsal; zájemcům ale mohu vřele doporučit shlédnutí záznamu, jakmile bude k dispozici. Obsah přednášky lze v podstatě přímo použít jako kontrolní seznam při práci s cizím kódem. Při zvykání si na správu cizího kódu je pro mě taková mentální mapa znatelnou pomocí.

Odpolední přednášky

Po zpracování zděděného kódu se na mě opět začala projevovat únava z nevyspání, a bohužel přestala pomáhat i káva. Ani ručně připravované čaje, podávané v porcelánu v čajovnickém stylu (konvička a kalíšek pro každého zájemce), nedokázaly tuto únavu zaplašit a lépe mě probudit. Ze zbytku přednášek jsem si tedy odnesl jen méně podrobné vzpomínky⁵.

Miroslav Pojman mluvil o implementaci iterátorů v Pythonu a principech, ze které tyto implementace vycházejí. Jelikož generátorové výrazy a jejich řetězení do komplexnějších výrazů s oblibou využívám již delší dobu, bylo toto povídání pro mě spíše odpočinkové a strávil jsem jej z větší části brouzdáním po internetu⁶.

S povídáním Pavla Šimerdy o ladění kompilovaných binárních souborů s využitím Pythonu jsem měl opačný problém. Ačkoliv jsem během studia na vysoké škole strávil laděním kódu v C nemálo hodin, v pracovním procesu jsem tyto dovednosti zatím příliš nepotřeboval využít. Ačkoliv jsem se tedy snažil dávat větší pozor než v předchozím případě, nakonec jsem přednášku zařadil do mentální kategorie „podívám se na záznam, až to bude více relevantní“.

Můj poněkud ospalý podvečer ale zachránil Miro Hrončok se svým frustrovaným úvodem do shebang (#!/usr/bin/…) řádků. I když jsem s touto tématikou byl díky své práci na Fedoře také relativně obeznámen, v Mirově podání bylo i opakování známého docela zábavnou činností, při které jsem se mimo jiné konečně dozvěděl, proč máme na GNU/Linuxu ELFy. Jako bonus jsem si posléze z Mirova Twitteru odnesl tip na prezentační program pro PDF prezentace – pdfpc. Všeobecně to byl velmi příjemný závěr dne 😁.

Závěr dne

Po posledních přednáškách jsem se přesunul do hlavní haly, která se pomalu vylidňovala. Po večerní pizze jsem chvíli uvažoval, zda nemám zůstat na večerní deskové hry, ale nakonec jsem kapituloval a vydal se na hotel bez účasti na jakýchkoli dalších sociálních aktivitách.

Po prvním dnu konference jsem tak byl utahaný a zpocený, ale inspirován jak po technické, tak sociální stránce života v IT. S příslibem příjezdu na příští konferenci již večer před prvním dnem, abych nemusel bojovat s nevyspáním, jsem tak zapadl do postele a těšil se na den druhý.