Navigace

Proč nepíšu víc?


Dnešní večer mě zastihl v neobvyklé náladě. Od chvíle, kdy se mi téměř před měsícem narodila dcera, neměl jsem k dispozici příliš volného času, abych si jen tak mohl sednout a přemýšlet, co budu dělat dál. Poněkud překvapivě se mi to tento Velikonoční večer zdařilo.

Pokud se podíváte do historie článků na těchto stránkách, uvidíte, že všeobecně moc nepíšu. Obvykle se mi v hlavě povaluje nápad či dva, ale kromě dvoudílného článku o PyCon CZ přede dvěma roky jsem si nikdy nesedl a nic nesepsal. Tento neočekávaně volný večer mě přiměl se nad tím zamyslet a zároveň se pokusit tento nešvar porušit 😉.


Když jsem dával tento web dohromady, dělal jsem to hlavně ze dvou důvodů:

  1. Chtěl jsem mít svůj vlastní webový prostor a zároveň si procvičit webdesign.
  2. Chtěl jsem „dávat zpět komunitě“ psaním o technologiích, které používám.

Abych trochu rozvinul ten druhý bod: Během let strávených na Internetu jsem si uvědomil, že nejlepší způsob, jak se naučit cokoliv ohledně techniky/programování/počítačů, jsou obvykle náhodné osobní blogy. Autoři zpravidla píšou o věcech, které je (a v daný okamžik většinou i mě) velmi zajímají a baví, aniž by vynechávali jejich nedostatky1 a zároveň občas zmíní nějaké užitečné triky, které si velmi rád zařadím do svého repertoáru.

Pro příklad pár osobních blogů, které si namátkou vybavím:

Takže pokud byl jeden z cílů tohoto webu vytvořit něco jako výše zmíněné stránky, co se pokazilo?

Stručnou odpovědí je „prokrastinace“: většinou mám pocit, že před napsáním dokonalého článku na libovolné téma musím ještě zjistit a udělat spoustu jiných věcí. Jako obvykle, dokonalé je nepřítelem dostatečně dobrého. Bohužel, I když výše uvedený stav zrovna nenastane, zpravidla místo psaní jdu raději relaxovat – zahrát si nějakou hru, vrtat se v něčem nedůležitém, podívat se na přehršel náhodných youtube videí…

Dobrá tedy. Dnes vyzkouším něco nového. Tento článek jsem právě dopřekládal bez většího přerušení; zkontroluji ho na chyby a pak jej zveřejním bez větších editací. Užijte si proud mých myšlenek; a pokud se vám náhodou zamlouval, držte mi palce, ať jednoho dne napíšu i vážnější/přínosnější článek 🙂.


  1. Skoro vždy lze poznat, jestli je daný blog osobní, nebo komerční/korporátní. V prvním případě se články čtou jedna radost a většinou mě motivují zjistit si o tématu víc. V případě druhém při čtení usínám, a celý článek obvykle působí, jako že se mi autor snaží (nepříliš nadšeně) něco prodat.